Jelení lůj a kupónová privatizace

Ke komu se nakonec z výrobní linky dostanu, nemám šanci ovlivnit. Občas se ale v průběhu života potkám s kolegou, a to si pak dlouho vykládáme o tom, kde všude jsme byly, koho jsme tam potkaly, kam máme namířeno. Některé historky jsou veselé, jiné smutné a další... inu, posuďte sami.

Před mnoha lety mi napsal můj mnohem starší kamarád Klasik. Věrohodnost jeho slov vám nepotvrdím – naposledy, co vím, si válel šunky někde na Bahamách – zapomenout na ně ale neumím. Klasik byl vždycky fešák. Asi proto nezůstal na prodejním pultu nijak dlouho. Koupil si ho muž s prořídlými rezavými vlasy a pozvolna rostoucím břichem. Chodili spolu po schůzkách s mnoha zajímavými lidmi. Navštěvovali vyhlášené restaurace a o něco méně vyhlášené bary. A hodně pracovali. Pozdě do noci vymýšleli vábivé slogany. Dařilo se jim. „Jistota desetinásobku“ se stala populární po celé zemi. Byla to cesta od úspěchu k úspěchu.

Pak se ale něco zvrtlo. Z rozhovorů a schůzek začalo být zřejmé, že se zemský ráj, jak o něm majitel často a rád mluvil, rychle mění. Měnil se i on sám. Špatně spal a když usnul, vyprávěl ze spaní. O dětství v Mnichově, o drsném studiu v Americe, o České republice, kde naivní lidé opilí svobodou a demokracií věří téměř každému a kde obyvatelé po mnoha letech ekonomických restrikcí a plánování téměř netuší, jak nakládat se svými penězi. Mému kamarádovi pomalu docházelo, co se děje.

Majitelova nálada se den ode dne horšila. Začal plánovat stěhování. Telefonoval s irskou ambasádou, aby si zajistil nové občanství. Nakonec koupil jednosměrnou letenku na jih.

Když v průběhu roku 1994 nadešel den odletu, byl Klasik zoufalý. Nechtěl zůstat u takového člověka a vůbec nejradši by mu celý plán překazil. Nevěděl ale jak a byl čím dál zoufalejší.

Nasedli do taxíku na letiště. Cesta probíhala hladce a když se objevily brány terminálu, došlo kamarádovi, že je konec. Smutně potřásl víčkem a po tváři se mu koulely slzy tak horké, že pod nimi začal sám pomalu utávat.

Na saku se objevila velká mastná skvrna a když majitel u kontroly vytahoval cestovní pas, zjistil, že je úplně zničený. Zbrunátněl a chvíli vypadal, že vzteky praskne. Klasika, kterého držel spolu s pasem v ruce, vzal a vzteky jím mrštil o zem. Tubička odskočila a zapadla do temného kouta odbavovací haly.

Pokud se ptáte, jak se nakonec kamarád na Bahamy dostal, odpověď je snadná. V tom koutě ho našla po nějaké době malá holčička, které jela s rodiči na dovolenou. A protože byl Klasik vždycky fešák, strčila ho do baťůžku, takže mi mohl napsat tenhle dopis. Zakončil ho vírou, že odložený odlet snad znamenal dopadení jeho předchozího majitele. Neměl jsem sílu odepsat...

Pozn: Jednotlivé příběhy jsou smyšlené a nic z toho se takto nikdy nestalo.