První ve vesmíru

Přepsaný (nikdy neodvysílaný) záznam vzácného rozhlasového rozhovoru pořadu „KOSMONAUTEM V KAŽDÉM VĚKU“.

Redaktor: …V těchto dnech si připomínáme vaši slavnou cestu, během které jste se jako první člověk mimo Američanů a Sovětů podíval do vesmíru. Jak na ni vzpomínáte?

Kosmonaut: Byl to zážitek na celý život. Ještě teď se mi klepou kolena, když si vzpomenu na jména Sojuz 28 a Saljut 6.

Redaktor: Jak jste tenkrát prožíval start a pobyt?

Kosmonaut: Uteklo to jako voda a bylo to úžasné, ale přípravy před tím... Věřil byste, že jsem si celou dobu myslel, že nakonec nepoletím?

Redaktor: Byly tak obtížné?

Kosmonaut: Šlo hlavně o konkurenci. Když nám Sovětský svaz v rámci programu výzkumu vesmíru Interkosmos nabídl účast v pilotovaných kosmických letech, strhla se mezi piloty mela. Nakonec vybrali 24 kandidátů a já byl mezi nimi. A pak se počet začal zužovat. I když jsem měl při testech výborné výsledky, nic nebylo jisté. Hlavně proto, že jsem měl solidní nadváhu. Abych procházel, musel jsem slíbit, že za pár měsíců shodím 12 kilo.

Redaktor: Solidní oříšek. Ale nakonec jste zbyli ve Středisku přípravy kosmonautů J. A. Gagarina jen dva. Co mezi vámi nakonec rozhodlo.

Kosmonaut: Já tu historku vyprávím vlastně jen vnoučatům. V Hvězdném městečku jsme se připravovali několik měsíců a já měl poměrně drsnou dietu – moc mi tehdy pomáhalo, že jsem používal speciální tyčinku na rty.

Redaktor: Prosím?

Kosmonaut: No jistě, potřeboval jsem ošálit tělo. Vždycky jsem si namazal rty a pak mi bylo líto tu příjemnou vůni přebíjet jídlem.

Redaktor: Chcete mi říct, že tajemstvím vašeho úspěchu je tyčinka?

Kosmonaut: Pomohla mi zhubnout, ale to není všechno. Datum odletu se neustále přibližovalo a byl jsem čím dál nervóznější. Několik dní před startem nás čekal poslední test, jednalo se o zátěžové situace a práci pod časovým tlakem. Věděli jsme, že tenhle test rozhodne. Jako první na něj šel kolega.

Odvedli ho do kabiny, kde byly nastaveny podmínky jako ve stanici Saljut 6. A po nějaké době ho vynesli ven. Omdlel.

Redaktor: To muselo být hrozné …

Kosmonaut: Když přišli za mnou, řekli jen: „Simulujeme krizovou situaci, v plášti stanice se objevila trhlina. Podmínky se budou zhoršovat. Opravte to nebo zemřete!“ Odešli. V kabině se rázem změnil tlak. Všude pípaly přístroje. Našel jsem trhlinu. Byla velká jen jako lidský prst. A nikde nebylo nic, čím bych ji dokázal ucpat. Mozek přestával pracovat. Propadl jsem beznaději. Sedl jsem si, dal ruce do kapes a čekal na mdloby. Pak jsem ale nahmatal…

Redaktor: …tu tyčinku na rty!

Kosmonaut: V posledním záblesku vědomí jsem ji vyndal a trhlinu s ní utěsnil. Pak už nevím vůbec nic. Když jsem se po pár minutách probral, řekli mi, že letím. Byl jsem pohotovější než můj kolega.

Redaktor: To je neuvěřitelné.

Kosmonaut: Myslíte, tak poslouchejte, co se dělo…

Zbytek záznamu o tom, co vše dokázalo v minulosti ovlivnit rozhodování o vesmírném programu a jeho účastnících, se bohužel ztratil, nebo byl zničen…

Pozn: Jednotlivé příběhy jsou smyšlené a nic z toho se takto nikdy nestalo.